Červenec 2011

Nešťastná láska

31. července 2011 v 23:56 | VTC |  Básničky

Sedíš sama v koupelně a brečíš,

Přehráváš si vše co se stalo,

Bereš mobil,píšeš smsku ve které ho o další šanci prosíš,

Čekáš co odpoví,doufáš v ano,

Vše tě moc trápí,

Nemůžeš ničemu uvěřit,

Ještě nedavno měl tě rád,teď na jinou se lepí,

Chtěla by's ho zpět,zase u začít věřit,

Čekáš v koupelně s mobilem v ruce,

On mezitím leží u ní doma na pohovce,

Čeká až se vrátí,

Ta,která ho miluje ho nezajímá,je mu jedno jestli jí ztratí,

Ona stále brečí,

Doufá však že on ji opravdově miluje,

Že s smskou s "ANO" vše skončí,

Po chvilce srdíčka jen pro něj maluje,

Dveře se otevírají,

Jeho nová milá dovnitř právě vchází,

Jeho oči ji milým pohledem vítají,

Už jen chvilka od pusy schází,

,,Těšila jsem se na tebe ty můj broučku"

,,Já na tebe taky ty moje kočko"

,,Hele zlato,poslal's tý zoufalce už smsku na rozlučku ?"

,,Ještě ne,jdu na to ty moje krásný modroočko"

Ona odchází do koupelny,

On mobil do ruky bere,

Nedá mu to žádnou práci,odesláno,už je volný,

Přichází zpátky ta "úžasná" a mobil mu sebere,

,,Počkej co to děláš ?"

,,Chci se jen podívat"

,,Nevěříš mi ? proč mi mobil prohledáváš ?"

,,Věřim,neboj..jen se chci nad tou smskou usmívat"

On sklesle dál sedí,

Ona baví se nad jeho smskami,

On smutně na ni hledí,

Ona kontroluje,zda nepíše si i s jinými holkami,

Jeho "ex" smsku dostává,

Rychle bere mobil a smsku hledá,

Najde ji a otevírá,

Po přečtení je celá bledá,

Pláč konce nebere,

Je smutná čím dál víc,

Ptá se proč už ji nechce,

Rozchod bolí,slz několik tisíc,

,,Zlato pojď půjdeme ke mně",

,,Hm,myslíš že se mi chce,když mi nedůvěřuješ ?"

,,Ale no tak,musíš pochopit mě"

,,Asi máš pravdu,jsem zvědavý s čím na mě zase přijdeš"

Pár polibků,pár slov sladkých,

Pár kapesníků,pár slz hořkých,

Co bylo u ní v pokoji bez rodičů asi každý ví,

Co bylo u "exky" si každý domyslí,

Srdce po rozchodu bolí,

Vše,i ten rozchod však přebolí.

krásná ale zlá

31. července 2011 v 2:47 | VTC |  Básničky

Když ráno podíváš se do zrcadla,

Máš ten krásný pocit,

Další duše tvému tělu propadla,

Škodolibý úsměv,neznáš soucit,

Víš že jsi hvězda všech hvězd,

Kluci ti volají,

Zvou tě do velkých měst,

Ve snech tvé rty líbají,

Chtějí se sejít,

Tvou krásu lépe poznat,

Pokecat a někam zajít,

Třeba do parku,kde je to nejlepší místo lásku vyznat,

Klečí u tebe,

S tebou vidí sebe,

Klečí poníženě a o polibek prosí,

Zasněně se na něho podíváš,

Líbí se ti,jak se mu čelo rosí,

Po chvilce se s ním vášnivě líbáš,

Splnil se mu jeho sen,

Tobě patří jeho srdce,

On touží tě líbat celý den,

Cítíš se,jako bys zavřela lva do klece,

Ten kluk je v sedmém nebi,

Ty však už myslíš na jiného,

Kterému se tvoje fotky líbí,

Chtěla bys ho mít za svého milého,

Jenže je tu ještě tenhle,

Co sedí tu vedle tebe a líbá tě,

Tvůj ex stojí támhle,

Využiješ toho že pozoruje tě,

Chceš aby měl srdce ještě víc zlomené,

Aby se díval co bude dál,

Chceš aby jeho srdce bylo raněné,

Způsobila's mu už dost bolesti,

On tě však stále miluje,

Dělá si kvůli tobě starosti,

Jen pro tebe srdíčka maluje,

Vidíš jeho smutný výraz,

Pomalu pláče,

K odchodu by ho nepřiměl ani příkaz,

Zlostí pomalu skáče,

Chce jít za tebou,

Zpozoruješ to a toho kluka prudce chytneš,

Chceš mu udělat chvilku příjemnou,

Toho tam vzadu vyfakuješ,

Zasměješ se jak čarodějnice,

Táhneš toho kluka někam do křoví,

Ten vzadu cítí se jak zmoklá slepice,

Co bylo tam si každej domyslí,

Tvůj ex si sedá tam kde's ty seděla,

Cítí tvoji vůni od Diesela,

Hlavu smutně dává do klína,

Tebe tiše proklíná,

Chce si zahrát na fízla,

Zvedá se a za tebou chce jít,

Nic ho nemůže zastavit,

Jde k vám blíž,

Ty hned pochopíš,

,,Dělá ti to dobře když mě provokuješ ?"

,,Hej debile,co otravuješ ?"

,, Debile s tebou nemluvim,tak dej mi pokoj"

,,Hej seš blbej ?" ,, No dovol !"

Začnou se prát,

Tobě se to líbí,

V duchu se začneš smát,

Jejich oči tě přitahují,

Po chvilce jednomu teče krev z nosu,

Druhý toho nechává,

Ten zraněný je tvůj ctitel,

Co měla's ho jak na podnosu,

Druhý mu ještě nadává,

On cítí,že to nemá cenu,

Chtěl by však,aby's byla jeho léčitel,

Ty usměješ se jen jemu a jeho jménu,

Odchází pryč a ty tleskáš si,

Toho co tu zůstal obejmeš,

Pokračuješ ve své "práci"

Sladkými slovy ho obležeš,

Jakej to byl hajzl a debil,

Že tě jen využíval,

Častokrát tě bil,

Ten kluk to tak prožíval,

Mrzelo ho to,moc tě litoval,

Nebyla to však pravda,

On nevěděl co si s láskou počít,

Když přišla zrada,

Podvedla's ho,chtěla si u jiného začít,

Teď dobře víš,

Že i s tímhle to nevyjde,

Co mu na otázku proč ? odpovíš,

,,Prostě nejsi ten pravý,to se stane"

Jsi jen zlá čarodějnice,

Co všechny využívá,tváří se jak světice,

V parku kluka objímá,přilepí se jak jepice,

Měla by ses stydět,

Tohle lidem provádět,

Měla by ses nad sebou zamyslet,

Svoje další kroky dobře promyslet,

Měla by ses vidět očima jiných,

Třeba těch od tebe zraněných,

Měla bys pochopit,

Že život není jen o tom někoho sbalit,

Život je o něčem úplně jiným,

Než to však pochopíš,budeš s novým milým.

Ztráta

31. července 2011 v 2:18 | VTC |  Básničky



Poslední ozvěna utichla,

Poslední obrázek zmizel,

Smrt si k němu přičichla,

Kdo by to byl věděl,

Že jeho život skončí právě dnes,

Kdo by to byl očekával ?

Tato chvíle je temná a hluboká jako les,

Minuta ticha,každý rád zavzpomíná,

Na jeho oči,na jeho úsměv,

Vzpomínky ho však nevrátí,

Zbyl jen tvrdej úškleb,
Snad se tam nahoře neztratí.

Pár smutných řádků

25. července 2011 v 18:17 | VTC |  Básničky
Vzala žiletku a řízla se,
Vzal nůž a pobodal se,
Urazil chudšího a ego zvýšil si,
Kopl do menšího a zatleskal si,
Šla k zrcadlu a oči namalovala si,
Černé jak uhel,stejné měla i řasy,
Černá sponka ve vlasech,bílá tvář,
Upadání její v časech,černá svatozář,
Po chvilce kapka,slzející oči,
Celý svět se s ní prudce točí,
Černá,barva smutku ovládla ji,
Růžová,barva štěstí opustila ji,
Co bude dál v jejím životě ?
Prožije ho celý o samotě ?

Noc

25. července 2011 v 17:56 | VTC |  Básničky
Teď je pozdní noc,
A já tu sama sedím,
Přemýšlím o nás moc,
Ale zatím odpověď nevím,
Stalo se toho velmi mnoho,
Ty nevíš jak mi to povědět,
Stalo se to, a už je to dlouho,
A já mám chuť ti tolik odpovědět,
Na tvojí hloupou otázku,
Měla si mě ráda ?
Měla si ráda toho kluka na obrázku ?
Ty víš,že jsem tě milovala,
Jenže ty mě tolik asi ne,
Sedíš támhle s jinou,
Čekala jsem kdy se to stane,to že mě někdo podvede,
Nenadělám nic,když máš teď jinou milou.

Jsi víc než kamarád

25. července 2011 v 17:50 | VTC |  Básničky
Kdykoli se na tebe podívám…
Kdykoli do tvých očí se zadívám…
Zjišťuji že tě mám ráda…
Tolik ráda,nejen jako kamaráda…
Něco kouzelného v sobě nosíš…
Možná si to taky poznal,možná o tom přemýšlíš…
Víš,že tam někde v hloubi srdce…
Víš,že tam něco prostě je…
Ale nezeptáš se přece…
Jak to cítím já…

Pětiletý snář

25. července 2011 v 17:23 | VTC |  Básničky
Když byl ještě malý,
Bylo mu pět let,
Chodil do školky,byl zlobivý,
Obrovský byl pro něj svět,
Hračky a autíčka ho lákaly,
Panenkami opovrhoval,
Z nebe provazy deště stékaly,
Toho dne se zamiloval,
Né však do osoby,nýbrž do létání,
Nebe lákalo ho moc,
Lákalo ho i ranní svítání,
Myslel na to celou noc,
V jeho nízkém věku však,
Nedal se jeho sen splnit,
On chtěl létat jako drak,
Po obloze kroužit,
Koukal z balkonu nahoru,
Pozoroval nebe,
Viděl tam obraz určitého druhu,
Viděl tam obraz sebe,
Viděl se létat v letadle,
Kroužit kolem mraků,
Prozkoumávat celé nebe,
Mávat všem ptákům,
Dnes je mu už dost,
Aby splnil svůj sen,
Jeho letadlo je pro něj skvost,
Nyní létá celičký den.

Víra v dobrý konec

25. července 2011 v 0:40 | VTC |  Básničky

Chodila okolo toho obrázku,
Když jeho život visel na vlásku,
V těch dnech dávala sama sobě otázku,
...Zda on vyhraje s životem sázku,
Mnoho dní čekala,
Spoustu nocí proplakala,
V dobrý konec doufala,
Na konci však jen tiše si zoufala.


Smutné srdce

25. července 2011 v 0:33 | VTC |  Básničky

Ze svého smutku chtěla vypsat se,
Chtěla se otevřít svému okolí,
Dávalo ji spoustu rad,říkalo ,,vše přebolí"
Po nocích chtěla ze smutku vyspat se ,
...Jenže oči zamhouřit nemohla,
Chyběla jí osoba,která by ji pomohla,
Na srdci jiné přání neměla,
Nemohla usnout,proto v noci projít se šla,dodnes se však nevrátila.


Lidi

25. července 2011 v 0:26 | VTC |  Básničky
Když mi bylo pět,
Netušila jsem,jak krutej je svět,
Netušila jsem,jaký lidi jsou,
Nevěděla jsem,že se kvůli blbosti naserou,
Že jsou neuvěřitelně závistiví,
Že jsou prolhaní a lstiví,
Závidí ti i obyčejnou blbost,
Normální lidi to nedělaj,je to hloupost,
Další jsou zas namyšlení,
Myslí si,že nikdo lepší není,
Pak jsou tu i zloději,
Co ukradnou ti i to co máš nejraději,
Nezapomeňme ani na pozéry,
Co si myslí,že je na ně někdo zvědavý,
Takovýchhle podobných typů je na světě ještě dost,
Jsou tři ráno,proč si kvůli nim kazit z noci radost ?

Smutnej kluk

25. července 2011 v 0:12 | VTC |  Básničky

Byl jeden kluk co nepoznal pocit zamilování,
Přišel o vše důležité co v životě měl,
Jeho život byl jen plný utrpení,
Osud mu to nachystal,asi to tak chtěl,
Ten kluk smutně mezi ostatními chodil,
Věděl,že vše už prohrál,už ztratil víru,
Trápil ho pocit samoty,co mu do srdce vyryl díru,
Co s tímhle klukem asi bude dál ?
Kdy mu život šťastné chvilky dopřeje ?
To co se o roce stalo,nikdo nečekal,
Nyní leží v hrobě,snad mu bůh klid dopřeje.

Chybička

25. července 2011 v 0:05 | VTC |  Básničky
Každý v životě udělá chybičku,
Kvůli které později uroní slzičku,
K životu však patří i tyhle chyby,
Které s omluvou odplavou jak ryby.

Člověk dvojí tváře

25. července 2011 v 0:01 | VTC |  Básničky

Mladá a krásná byla,
Ona jen pro jednoho žila,
Po nocích o něm ve snech snila,
Jeho fotku ve své hlavě skryla,
Přála si s ním být do konce života,
Chtěla s ním každičkou chvilku strávit,
Bez něho jí ovládala ošklivá samota,
Po rozchodu s ním,měla jeden nápad-chtěla se otrávit,
Nyní pochopila jeho pravou tvář,
Její nejlepší kamarád je kapesník,co jí suší slzy,
Až nyní pochopila,že on nikdy neměl svatozář,
Co s ní bude dál ? to uvidí se brzy.

Krutý život

24. července 2011 v 23:53 | VTC |  Básničky

Vše začalo "obyčejnou" hádkou,
Takovou,díky které se páry rozvádějí,
Potomek byl pro ně jen vysněnou pohádkou,
Už nechtěli se koukat,jak ostatní potomky na svět přivádějí,
Jejich sen se stále stával víc nesplnitelným,
V beznaději se oba dva utápěli,
Jejich smutek se stal nepřehlédnutelným,
Životy obou se pomalu jak Titanik potápěli,
Už si mysleli,že je všem nadějím konec,
Že už se nikdy potomka nedočkají,
Když v tom jakoby někdo zazvonil na štěstí zvonec,
Přišla zpráva pro všechny velmi radostná,
Oba věřili si,že devítiměsíční dobu přečkají,
Že se jim narodí kluk,nebo holčička skvostná,
Přátelé na ně pyšní byli,
Protože své trápení ukončili,
Po porodu do porodnice kytice chodily,
Rodiče přemýšleli,jakou koupí košili,
Narodil se jim totiž synáček,
Měl oči krásně modré,
Byl prvorozený,byl jedináček,
Jeho pohyby nebyly rychlé,
Vždyť se teprv rozkoukával,
Svět začínal pomalu poznávat,
Nožičky své zlehka rozhýbával,
Plakat však nepřestával,
Asi to bylo první znamení,
Že v životě si slz dosti užije,
Že ho čeká smutné loučení,
Že smutný příběh si prožije,
Chlapec se jmenoval Luky,
V očích měl jiskry dobroty,
Nikdo stále nevěděl,že si projde muky,
I když byl plný ochoty,
Rodiče ho velice milovali,
Brali ho za to nejcennější co měli,
Za velmi důležitého ho považovali,
Chtěli aby se vznášel mezi anděli,
Život měl jednoduchý,
Bez těžkých překážek a propastí,
Aby neměl žádné vážné poruchy,
Aby si nemusel rány od lidí lepit náplastí,
Po čtyřech letech jeho žití,
Rodiče jeli za zábavou k příbuzným,
Autonehoda jim však nedovolila přežití,
Poslední kapky slz padaly na jména zesnulým,
Luky byl svěřen své milované babičce,
Té,která ho měla moc ráda a vždy utěšila,
Té,která patřila v rodině k jedničce,
Vždy každý problém vyřešila,
Po prvním roce školních povinností,
Přišla zpráva velmi špatná,
Babička byla dohnána minulostí,
Kdy prodělala nemoc,která byla vratná,
Odešla od všech navždy pryč,
Lukymu byl od domu odebrán klíč,
Po čtrnácti dnech v dětském domově,
Plných nadávek,šikany a potíží,
Přišla zpráva,že ho chtějí příbuzní žijící na venkově,
Lukyho tam nemohli dostat ani stěží,
Neměl je rád,
Vždy na něho byli ošklivý,
Nebyl jejic dětí kamarád,
Protože nikdo z nich nebyl poctivý,
Ani po dlouhém přemlouvání,
Samotné paní ředitelky,
Nedosáhli Lukyho odsouhlasení,
I nadále ho tam měly v péči pečovatelky,
Asi po měsící si pro něho přijel strýc,
Svého synovce k sobě chtít,
Luky ho přitom vůbec neznal,
To až teď jeho tvář poznal,
Bez přemlouvání odjel Luky se strýčkem,
Odjel se svým kufrem a s dřevným koníčkem,
Jeho strýček s tětičkou však,
Nebyli hodní lidé,kterým se dá věřit,
Na Lukyho tak stoupl tlak,
Po chvilce nemohl svým očím uvěři,
Oba dva byli tyrani,
Luky se ani nedivil,že jsou bezdětní,

Když byli oba hrubiáni,
A oba byli bezcitní,
Luky brzy poznal,že udělal chybu,
Když se nechal strýcem odvézt,
Uvědomil si,že ho cyhtli jako rybu,
Že už nebude možné ho zpátky odnést,
Nejdříve to ještě šlo,
Tetička byla docela hodná,
Lukymu odpoledne s ní docela utíkalo,
Pomyslel si o ni,že je i skromná,
Pravda byla,že teta byla hodnější než strýc,
Poslouchala ho,když ji chtěl něco říct,
Lukymu bylo čtrnáct když se to stalo,
Byl ještě moc mladý,když se to odehrálo,
Strýc přišel pozdě v noci opilý,
Neměl nad sebou kontrolu,
Luky se na něho snažil být milý,
Nepomohlo to,strýc ho praštil,Luky si dal hlavou o hranu stolu,
Upadl na zem a pokoušel se vstát,
Strýc v něm však viděl protivníka,
Proto do něj začal kopat,
Luky se nebránil,neměl v sobě bojovníka,
Jen malé světlo svítilo,
Tetička v prvním patře spala,
Vše se Lukymu hroutilo,
Zazněla rána,po které tetička vstala,
Sešla dolů po pár schodech,
Když v tom to vše uviděla,
Luky ležel zakrvácený na zádech,
Tetička se na něho zahleděla,
Potom odešla ke svému muži,
Říkal si něco sám pro sebe,
Tetička zlobila se,že nepřinesl místo prázdných kapes jí růži,
V duchu si řekla:,,Proč zlobit se na tebe?"
Pomohla Lukymu vstát,
Ošetřila mu rány,
A pomohla jít spát,
Ráno u okna viděla černé vrány,
Věděla,že je to špatné znamení,
Luky měl vysokou teplotu,
Ani obklad už to nezmění,
U doktora byli v cuku letu,
Luky dostal nějaký lék,
Který m udávala tetička,
Avšak vůči strýci cítil vztek,
,,Kéžby tu tak byla babička"
Řekl si tiše pro sebe,
Zavzpomínal i na tatínka s maminkou,
Chtěl by je mít u sebe,
Alespoň na chvíli malinkou,
Jelikož měl známky dobré,
Šel na gymnázium,
Holky mohl balit na své oči modré.
Důležitější pro něj ale bylo absolutorium,
Stejně se o něm povídali různé věci,
Každý kdo byl alespoň trochu normální,věděl že jsou to kecy,
Byl však milý a hodný,
Krásný a dobře vychovaný,
Ve škole nezlobil,
Nenosil poznámky,
Špatné známky nenosil,
Nechodil ani na různé dýchánky,
Díky své záhadné"práci",
Našetřil si na co chtěl,
Avšak,to že ho nikdo nemá rád viděl,
Ve škole si z něho srandu dělali,
Všemožně ho ponižovali,
Doma zase mlátili,
Kolikrát surově zbili,
Tělo samá modřina,
Smutný výraz,
Tělo,které v noci sková peřina,
K úsměvu nepřiměje ho ani příkaz,
Stále myslí na rodiče,
Na ty,kteří ho měli rádi,
Přemýšlel,proč nemá kamarády,
Tohle myšlení však přišlo mu o ničem,
Strýc na něho byl stále hnusnější,
On nechápal co mu udělal,
Strýc byl stále divnější a na Lukyho přísnější,
Luky Byl přesvědčený,že nic špatného nedělal,
Luky byl čím dál zoufalejší,
Strýcovi byl jeho život ukradený,
Byl víc a víc nesnesitelnější,
Luky stále ve změnu doufal,
Avšak zatím si jen tiše zoufal,
Stále nepřišel konec jeho utrpení,
Učitelé ve škole se ho ptali,
Co se mu stalo,proč má modřiny,
Řekl,že zakopl o schody tetiny,
Učitelé se jen divili,ptali se zda ho k doktorovi vzali,
Řekl,že ne,protože to nebylo nic vážného,
Učitelé se však obávali,
Ptali se,zda neměl něco zlomeného,
Jeho strýce s tetou obviňovali,
Z toho,že je jim jeho zdraví ukradené,
Že,se mu málo věnují,
A,že byli na dítě málo připravení,
Nechápali,proč ho chtěli když mu čas neobětují,
Věděli o Lukyho ztrátě rodičů,
Bylo jim ho líto,
Chtěli aby se měl líp i prarodičů,
Luky řekl,že už nežijí,
Učitelé nechápali,proč je osud tak moc krutý,
Proč chystá překážky,které život ztěžují,
Z jeho příběhu byli vskutku smutní,
Nemohli však dělat vůbec nic,
I když by mu chtěli dát štěstího pár lžic,
Luky byl dítě týrané,
Často chybějící,avšak nadané,
Po dalších pár hádkách plných ran,
Chtěl utéci z domu,nechat dveře dokořán,
Osud mu však nepřál,
Strýc ho po chvilce v lese dohnal,
Byla tma a pršelo,
Byla noc a neštěstím to tam sršelo,
Strýc přišel zezadu k němu,
A hned vrazil mu ránu,
Luky se na zem svalil,
Chtěl vstát,avšak strýc mu to nedovolil,
Kopal do něho jak divý,
Vypadal šíleně,jak smyslů zbavený,
Luky se zprvu bránil,
Avšak Tělo ranám neuchránil,
Když byl strýc asi spokojený,
Křikl na něho ať vstane,
Luky byl do krve zmlácený,
Strýc na něho řval ať zrychlý nebo další ránu dostane,
Luky se jen stěží zvedal,
Oči plné slz měl,
Vzpomínku na maminku si odvahy dodal,
Strýc ho násilím domů přivést chtěl,
Luky však odporoval,
Dostal dalších tucet ran,
Na zemi se převaloval,
Strýc řval:,,Dělej,tak vstaň!"
Po dvou hodinách došli domů,
Tetička nevěřila všemu tomu,
Luky byl celý od krve,
Bál se,co se teď stane,
Strýc byl stále rozzuřený,
Měl obličej divně ušklebený,
Po chvilce však šel spát,
Lukyho vše bolelo,poslední věc co by chtěl,bylo se smát,
Po tomto se začal do rukou řezat,
Nikdo se však nepokusil o zvrat,
Luky to už neunesl,
Jednou nepřišel ze školy,věci si však neodnesl,
Na mostě kousek od domu postava stála,
Vypadalo to na chlapce,koukala dolů a velice se bála,
Držela něco v ruce,
Byla to asi obálka,
V ní však nebyla pozvánka,
Ani dopis od kupce,
Byl tam dopis na rozloučenou,
Psaný Lukyho rukou,
Přelezl zábradlí a dodával si odvahu,
Stále dopis držel v ruce,přebíral si vše v duchu,
Říkal si že,už dál nemůže,
Že už není člověk co mu pomůže,
Po chvilce váhání,
Po chvilce čekání,
Pustil se,skočil směrem dolů,
Neskočil proto aby si něco udělal,proto aby si zlomil nohu,
Chtěl zabít se,
Do nebe odebrat se,
Povedlo se mu to…
Spadl a zabil se…
Snad má nyní v nebi klid,
Snad nyní s rodiči může být..

Život

24. července 2011 v 23:52 | VTC |  Básničky

Život píše obsah perem černým,
Vystavuje nás nepříjemným rozhodováním,
Někdy nás obohatí štěstím malým,
Někomu dopřeje žít životem poklidným,
Jinému zas připraví starosti a vrásky,
Rodinu malou,bez peněz a štěstí,
Připraví mu neklidné dětství bez lásky,
V dospělosti jen utrpení a neštěstí,
Ať už máš cestu bůhvíjak podivnou,
Nepřestávej jít za svým cílem,protože ty jsi hrdinou.

Moje

24. července 2011 v 23:49 | VTC |  Básničky
Když jsem ještě malá byla,
Svých věcí jsme si vážila,
Brala jsem je jako podsttané,
Byla jsem na ně hrdá ,protože byly mé,
Svoje srdce jsem u nich nechala,
Tam nahoře na půdě,osudu jsem je ponechala,
V krabicích tam leží teď,
V koutě,kde dřív stála zeď,
Občas podívám se tam,
Vzpomínky a staré časy hledám,
Přemýšlím o součastnosti,
Sedím,brečím kvůli zlosti,
Mrzí mě,že ty časy už jsou pryč,
Chci vrátit všecko zpátky,najít hledaný klíč,
Chci být zase ta malá,obklopená hračkami,
Nosit malé oblečení a vlasy zdobit sponkami,
Ráda bych se znovu viděla,
S odstupem času sebe posoudila,
Je mi smutno z těchto vět,
Je mi líto kam spěje svět,
Ráda bych si znovu hrála,
Hrála na babu, a vyhrála,
Vyndala ty panenky,
Co mají bílé sukénky,
Možná že si vzpomínáš,
Přemýšlíš,do vzpomínek upadáš,
Hrozně moc chci vrátit čas,
Hrozně se chci vidět zas,
Chci být zase ta malá,klidná a bezstarostná,
Sedět na houpačce,houpat se a být šťastná,
Vím že to nejde vrátit zpátky,
Nejde to,vrátit se z pekla do pohádky.