Černobílá fotka

4. září 2011 v 1:09 | VTC |  Básničky
Na černobílou fotku slza spadla,
Padala z vysoka,padala tiše,
Vrstva vzduchu pod ní chladla,
Padala dál,nebyla slyšet.

Slza,která mířila od srdce,
Stejně jako bolest hluboká,
Šířila se prudce,
Byla silná a jako řeka divoká,

Ta slza co dolů tiše padala,
Byla kluka,co přestal pro něj svět krásný být,
Smrt mu jeho lásku sebrala,
Už nikdy nemohl v náručí jí mít,

Občas se to však bohužel stává,
Že mladý člověk odejde,
V srdcích druhých se pak drama odehrává,
Čekají stále,že opět znovu přijde,

Dlouho čekal i on,
Nemohl té zprávě věřit,
Že jeho lásce zazvonil poslední zvon,
Chtěl se do snu ponořit,

Už nikdy z něho neprobudit se,
Držet zase za ruku jeho lásku,
Tu,se kterou chtěl oženit se,,
Chtěl vzít si jeho milovanou sedmikrásku,

Dnes už jen na to co bylo vzpomíná,
Myslí na ni jen,
S myšlenkou na ni usíná,
Chtěl by vrátit zpátky den,

Kdy ji poprvé uviděl,
Den,kdy spatřil tu nejkrásnější,
Den,kdy poprvé do očí se jí zahleděl,
Kdy,nalezl to nejcennější,

Láska to byla,
Ten den byl pro něho nejlepší,
Láska ho úplně proměnila,
I když nevěřil,že se někdy zlepší,

Z burana co věčně pil,
Se hodný kluk stal,
Kvůli ní ani nekouřil,
Každý se divil a ptal,

Nikdo nic nechápal,
Nebyl člověk co by něco věděl,
Každý jen po odpovědi pátral,
Každý chtěl,aby se něco dozvěděl,

Až po nějaké době,
Kdy ho s nádhernou dívkou spatřili,
Došlo jim to,po čem pátrali dlouze,
Jeho slovům věřili,

Když vyprávěl o kráse její,
Viděli vždy jiskru v jeho očích,
Přáli mu,že jsou svoji,
Když povídal o ní po nocích,

Avšak časy krásné,
Vystřídaly časy zlé,
Časy,kdy on přestal z lásky k ní psát básně,
Kdy srdce bylo nalomené,

Nepříjemné hádky,
Vystřídaly nádherné dny,
V těch dnech přišli si jak z pohádky,
Svět pro ně zase byl barevný,

Na to vše teď už jen vu jejích fotek vzpomíná,
S tužkou v ruce po nocích sedí,
Při pohledu na její úsměv na vše zlé zapomíná,
Při večerech z okna hledí,

Ví,že čas nejde vrátit zpět,
Ví,že už nikdy nebude to co bylo,
Ví že už nikdy víc nerozkvete jejich lásky květ,
To zlé vše krásné vzalo,

Odneslo vše někam pryč,
Daleko,kam ? nikdo neví,
Už nepomůže ani od srdce ten největší klíč,
To místo se totiž přísně tají,

Je večer, a on pláče zas,
Moc se opět trápí,
Chtěl by tak moc vrátit čas,
Je jen otázka,kdy se utrápí,

Možná,že jednou smutný být přestane,
Jestli to tak bude,tak zázrak stane se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama