Uzavřený ve světě snů,
Denně zhluboka dýchal,
Prožil spoustu krásných dnů,
Ptačí zpěv přitom v sadě slýchal,
Přitom zpěvu,který tolik krásný byl,
Častokrát o nemožném snil,
Ve světě snů jakoby on se narodil,
Bez snů jakoby ani nežil,
Zabraný do snů tam sedí stále,
Pořád k nebi vzhlíží,
Ten muž tam sní dále,
I když si ho měsíční svit prohlíží,
Navždy v tom sadě své místo bude mít,
Navždy tam sedět bude,
Bez něho sadu nechtělo by se žít,
Bohatá úroda tam díky němu zbude,
Stále snící,
Stále k nebi vzhlížející,
Stále tam na lavičce sedící,
Stále poslouchajíc ptáčky zpívající.